Rozhovory s Iris - 5

V roce 2015 a 2016 vedla Iris Johansson semináře o „Čtvrté komunikační dimenzi“. Irisiny postřehy jsou často velmi výstižné a vnáší do mnoha aktuálních témat  zcela nový úhel pohledu.

Setkání byla nahrávána a já jsem část z nich přepsal zde.

 

Přeji Vám příjemné čtení! Thomas Pedroli

Chtěli byste raději číst offline? Zde si můžete text stáhnout.

Download
5. a 6. dimenze
Rozhovory s Iris - 5.pdf
Adobe Acrobat Dokument 476.0 KB

Další díly připravujeme k tématům: vědění, přizpůsobení, bezpečí, společenství a stav světa. Chceš si přečíst i další díly „Rozhovorů s Iris“?
Napište mi e-mail s předmětem „Iris CZ“ a automaticky dostanete zprávu, jakmile zveřejním další díl.


Jak mohu jako člověk třetí dimenze vůbec komunikovat s někým ze čtvrté dimenze? Jak mu mohu porozumět?

 

To, o čem chceš hovořit, si musíš nejprve utřídit a uvědomit si, co o tom všechno víš. A pak to přeformuluješ tak, že se z toho stane tvrzení, které je zároveň i otázkou. Tedy bez jakéhokoliv hodnocení. Když lidé ze třetí dimenze něco formulují, stane se to velmi rychle jakýmsi produktem. Je to potom pouze informace a ne něco, o čem se dá hovořit. Teprve pokud to přeformuluješ a stane se z toho určitý úkaz, fenomén, je to něco, o čem se dá mluvit. Třetí dimenze chce často diskuzi, ale čtvrtá dimenze chce rozhovor! Nepotkávám však mnoho lidí přes padesát, kteří by to dokázali!

 

Jak poznám, že jsem moje téma přece jenom předělal na produkt?

 

Pokud poznáš, že se chce druhý člověk přizpůsobit. Pokud si ta osoba myslí, že musí být pro nebo proti vůči tomu, co jsi řekl. Potom můžeš říci: „Počkej chvíli, řeknu to ještě jiným způsobem!“ Pak to můžeš zkusit vzít zpět a přeformulovat to znovu jako fenomén. A najednou vznikne rozhovor, prostě tu najednou je!

 

Ve čtvrté dimenzi jde celou dobu o komunikaci. To, o čem se nedá vzájemně mluvit, ztrácí svoji hodnotu. Při komunikaci je člověk ve své vlastní intimitě, zároveň však v otevřenosti, ve které je silný, slabý a zranitelný současně. Je také otevřený oboustrannosti. Téma hovoru se jako míč pinká ze strany na stranu a může několikrát změnit i barvu. Tímto způsobem se odehrává vývoj u všech zúčastněných.

 

Vývoj ke čtvrté dimenzi na globální úrovni je již v chodu. Různé země jsou v něm různě daleko. V některých zemích jde o přechod z první rovnou do čtvrté dimenze bez okliky přes druhou a třetí dimenzi. Před nedávnem jsem navštívila Bolívii, vysoko nad Andami, kde se nachází celá řada izolovaných vesnic, ze kterých se lidé dostanou do města pouze jednou ročně. Ve vesnici zahájili výuku ve škole čtvrté dimenze. To bylo nařízeno ze strany vlády. Tamní prezident je indián ajmarského původu a pochází z tohoto regionu. Do této školy žáci docházejí jeden týden v měsíci a učí se teorii. Ostatní tři nebo čtyři týdny jsou žáci ve svých vlastních komunitách spojených s lokálními činnostmi, jako je např. práce s lamami atd. Tímto způsobem získávají zasvěcenost. Když nezískají práci ve velkém městě, umějí i tak žít dobře a vyznají se v životě na vesnici. Každá vesnice teď dostala jeden počítač s připojením na internet. Tento počítač dostal svůj vlastní dům, přímo uprostřed vesnice. Je o něj pečováno jako o nejzranitelnější dítě. Když přijdou děti ze školy, stanou se z nich učitelé pro všechny ostatní ve vesnici, kterým zprostředkují znalosti práce s počítačem i jiné věci. A to je právě přechod z komunikace první dimenze přímo do té čtvrté. Nikdo zatím neví, jak toto ovlivní společnost, ale už teď je jasné, že děti, které tímto prošly, si lépe poradí s univerzitním vzděláním než ty, které pocházejí z velkých měst. Důvod je zřejmě ten, že získaly velkou motivaci a chuť chodit do školy po čtyřech týdnech manuálních činností. A k tomu vše, co je s tím spojeno: sejít dolů do vesnice, potkat znovu přátele, naučit se plno nových věcí. K tomu ještě si všechno smět donést domů a předat to ostatním! Do školy se tam chodí od 6 do 16 let. Žáci, kteří chtějí poté dále pokračovat, jsou ubytováni u příbuzných v La Pazu nebo dalších velkých městech. Ve vesnici, v které jsem byla, byl profesorský pár. Nechali si postavit dům a k tomu ještě observatoř nahoře na kopci. Po večerech děti vždy utíkaly nahoru a sledovaly hvězdy.

A teď obráceně, jak mohu jako mladý člověk přijít do rozhovoru s někým ze třetí dimenze? Tak, aby to celé neztroskotalo na rozdílných základech?

 

Pokud si plně uvědomíš, že je nutné zůstat sám v sobě a není to pro tebe nebezpečné. A pokud pak někdo řekne něco, s čím nesouhlasíš, můžeš nějaké slovo nebo větu od té osoby přeformulovat do fenoménu. Přibližně nějak takto: „Myslíš tím tohle…?“ A potom to formuluješ tak, že to bude znít jako tvrzení, které v sobě obsahuje otázku. Komunikační partner bude potom zřejmě trochu rozhozený a možná řekne: „Ale to je přece to, co jsem říkal!“ Potom můžeš říct: „Aha, pochopil jsem tedy správně, že…?“ a pak to řekneš znovu. Následně budeš tak dlouho pokračovat, než bude možné mluvit s tou osobou ve fenoménech. Mnoho lidí, kteří jsou sice ve třetí dimenzi, ale používají počítač jako komunikační prostředek, určitě dokáže tento typ komunikace rozpoznat. Mnoho lidí však používá počítač pouze způsobem třetí dimenze: sledování televize, sledování filmů, čtení zpráv.

 

Jaký význam vlastně ve školách mají výkonnostní hodnocení (známkování)? Mohou se používat i jako hra o konečné pořadí?

 

Ano, to jde. Neboť hodnotit mladé lidi, dokud se ještě vyvíjejí, nedává žádný smysl, protože to, co zrovna umějí, závisí na jejich vývoji. A proto je to u každého jiné. Může to dojít k tomu, že pokud hodnotíme někoho příliš brzy se závěrem, že např. nezpívá dobře, může se to táhnout až do bodu, kdy se umění zpěvu teprve vyvine. A potom takový člověk těžko uvěří tomu, že umí dobře zpívat. Je v něm usazená jakási blokáda. Většina lidí si samo od sebe myslí, že nejsou dobří v matematice. Pochází to z toho, že před 16. rokem věku lidé ještě nemají vyvinutou schopnost, která je pro matematiku potřeba. Ta se prostě ještě nevyvinula. Proto je nesmyslné žáky hodnotit. Lidi lze hodnotit až poté, co jsou dospělí. Co vlastně s tím hodnocením mají dělat? K ničemu to není! Je to daleko lepší tak, jak se to dělá ve čtvrté dimenzi, ve které se individuálně odráží to, co člověk umí v konkrétní moment!

 

5. dimenze

 

Můžeš říci také něco o páté dimenzi?

 

Moje náhledy na 5. a 6. dimenzi jsou spíše spekulace, protože nejsou ve společnosti tak zastoupeny, jako ostatní čtyři. Je to ještě budoucnost. Co ale mohu vnímat, pochází především z toho, že uvědomění lidí narozených po roce 1990 se značně rozšířilo. Na základě toho, že komunikace dnes vypadá tak, že můžeme dostávat informace odkudkoliv na Zemi, můžeme také vnímat to, když se věci dějí nebo vznikají zároveň. Z toho můžeme rozpoznat věci, které se budou dít v 5. dimenzi. A i v našem vlastním životě poznáváme, jak malý náš svět je, když jsme např. na křižovatce dvou cest, zároveň je však i nesmírně velký. O moc víc o páté dimenzi říct neumím než to, že se jedná o synchronizaci. Jak se to však všechno bude projevovat, je pouhá spekulace. Když jsem byla malá a často se pohybovala ve světě, kterému jsem říkala „venku“, často jsem v éteru viděla davy lidí, které se vzájemně protínaly. Velmi mě to bavilo, ale nerozuměla jsem tomu, proč to ostatní lidé nechápou. To bylo dlouho předtím, než jsem poznala, jak lidé fungují a jak tohle přirozené fungování může vést k určitému vyloučení.

 

Když říkáš, že někdo má nadání pro 5. dimenzi, co tím myslíš?

 

Že tento člověk má nadání k tomu, aby poznal, že davy lidí se protínají. K tomu patří to, že se pohybuje svým vlastním tempem, jinak by tyto davy nemohl vůbec vnímat. Tuto podstatu jsem si uvědomila kvůli jednomu muži, který není ve Švédsku nijak zvlášť oblíbený a s kterým jsem byla donucena určitý čas spolupracovat. Měl zvláštní talent k tomu poznat, v jakou dobu a dokonce v jaké roční období bude v budoucnosti populární určitá hudba. Skoro vždycky měl pravdu. I u mladých lidí, kteří zpívali v talentových soutěžích, uměl předpovědět, kdo z nich se stane známým. Přesně věděl, koho by měl oslovit a potom řekl: „Za pět let ti zavolám!“ Většina těch, kteří jsou dnes ve Švédsku slavní, se stali slavnými hlavně díky němu. Je to sice velmi triviální oblast, ale díky tomuto jsem poznala, jak funguje synchronizace. Jiný příklad jsou dirigenti. Ti cvičí synchronizaci velice zřetelně. Timing a synchronizace spolu úzce souvisí. Timing je v podstatě vědomá synchronizace. Při synchronizaci se různé události a jevy dějí současně a fungují. Jednou to budete moci zažít, protože je to již v chodu.

 

Souvisí skutečnost, že nyní plno lidí umějí číst z éteru, se třetí dimenzí?

 

Nesouvisí to přímo, ale čtvrtá dimenze umožňuje to, že můžeme hovořit o informacích z éteru. Vědecké bádání např. dospělo tak daleko, že můžeme mluvit o temné hmotě.

 

 

6. dimenze

 

Říkala jsi, že rozlišuješ 6 komunikačních dimenzí. Jak vypadá ta šestá?

 

Šestá dimenze je vzdálená budoucnost, o té toho mohu teď říci pouze velmi málo. Souvisí s podstatou, že nyní umí více a více lidí číst z éteru. Vlastně to ani není úplně pravda. Není to tak, že by to umělo čím dál tím víc lidí, neboť talent k tomu mají všichni lidé, spíše jde o něco jako hlas, který umíme používat. Máme to v naší tělesné konstituci a začali jsme ho používat jako překladové centrum. Bude to znamenat, že lidé z různých kultur spolu budou umět hovořit, ačkoliv nebudou ovládat stejný jazyk. Přesto si však v tomto překladovém centru budou rozumět. V jednotlivých případech jsem tento fenomén již viděla.

 

D. seděl s Christianem o přestávce a chtěl se na něco Iris anglicky zeptat, což se však nepodařilo, protože ona tomu nerozuměla. Chtěli počkat, než to někdo přeloží. Iris však řekla, že to mohou udělat i jinak. D. to měl říci Christianovi, který ale neumí ani slovo německy, měl to ale vyčíst z éteru a pak přeložit Iris do švédštiny, ona poté odpoví švédsky a Christian to přeloží do angličtiny. Takto to udělali a Irisina odpověď na otázku D. byla tak příhodná, že neměl žádné pochyby o tomto „překladu“.

 

Po všechny roky, kdy jsem pracovala v Rusku, jsem měla někoho, kdo překládal. Často to bylo tak, že stačilo, když si překladatelka pouze myslela, co má přeložit, abych tomu porozuměla. Hned jsem pak mohla odpovědět. Někdy stačilo jenom to, když překladatelka stála u osoby, které měla překládat. A já jsem rozuměla, co bylo řečeno, ačkoliv jsem neuměla ani slovo rusky. I obráceně to bylo tak, že často už začínala překládat mojí odpověď ještě před tím, než jsem vůbec odpověděla. Tuto překladatelku jsem si vždycky přála, kdykoliv to bylo možné! Často se mi také stávalo, že jsem potkávala lidi, jejichž jazykem jsem vůbec nemluvila, a přesto jsem jim rozuměla.

 

Co to bude mít za následky pro civilizaci na Zemi, to nevím, ale pozoruji, že je to něco, co se rodí s novou generací.

 

Až bude životní prostředí zničeno natolik, že v něm člověk nebude moci přežít, potom se celý systém luxusu, ve kterém nyní žijeme, zhroutí. Pak se lidé vrátí k tomu, že budou spolu mluvit, organizovat se do malých skupin a tím zajišťovat svoje přežití.

 

Já osobně neznám skoro vůbec zasvěcenost, nevím např. jak bych si měl vypěstovat něco k jídlu. Dobře se ale vyznám ve všech životních situacích, umím dobře přežít. Je důležité si něco takového osvojit?

 

Pokud máš v sobě vnitřní spokojenost s tím, co víš a jsi si jistý, že s tímto vědomím budeš mít co jíst, budeš mít střechu nad hlavou a oblečení, potom nevím, proč by sis měl něco takového osvojovat.

 

Ano, pokud vycházíš z toho, že civilizace je taková, jaká je. Pokud se ale rozpadne, protože např. selže systém zásobování, pak to už neplatí.

 

Souhlasím. Ale většinou se něco takového neděje příliš rychle a je tedy dostatek času na to, osvojit si chybějící zasvěcení. Kromě toho nemáš představu, jak by ses v takové situaci choval a kterou část zasvěcenosti už máš v sobě. Především ji nemáš, pokud jsi obklopen množstvím lidí, potom se k nim prostě přidáš a přežiješ také. Proto by měl člověk mít zhruba deset až patnáct dětí okolo sebe, které svými pažemi obejme a které se o něho budou starat ve stáří. Nebo žít v komunitě. To je zajištění bezpečí nejlepšího zrna!                                                          

Přeložili: Šárka Hauznerová a Robert Plocek.

 

 

 

 

 

Napadly vás během čtení otázky? Těším se na sdílení!